Když se zachránce stane terčem: Výcvik CLS učí zdravotníky AČR bránit se při zásahu

Pacient brutálně napadl zdravotní sestru, Muž zmlátil lékařku, vadilo mu očkování jeho ženy, Zdravotník napaden při výkonu služby. To nejsou výjimečné titulky. Jsou realitou.
A pokud se podobné situace dějí v civilních nemocnicích, o to intenzivnější mohou být v prostředí ozbrojeného konfliktu. Voják v šoku, dezorientovaný po výbuchu, pod vlivem adrenalinu, bolesti a strachu, může reagovat nepředvídatelně. A právě tehdy stojí nejblíž někdo, kdo mu chce pomoci – vojenský zdravotník nebo specialista CLS (Combat Lifesaver).
Zdravotnický personál Armády České republiky vykonává svou odbornou praxi nejen ve vojenských zdravotnických zařízeních, ale i v civilním sektoru. V bojových podmínkách se však ocitají v extrémních situacích, na které běžná medicínská příprava nestačí. Stejně tak je takové situace mohou potkat i v běžném životě.
Tělovýchovné centrum 15. ženijního pluku proto testuje nový model výcviku boje zblízka určený speciálně pro zdravotnický personál a specialisty CLS. Cíl je jasný – zvýšit jejich bezpečnost, aniž by popřeli své poslání. 
Voják je vycvičen k boji. Vystaven stresu, hluku, zranění a psychickému tlaku může reagovat instinktivně: agresí. Otřesení mozku, dezorientace, šok. K tomu zbraň, výstroj, bolest. A najednou ruce, které se snaží zastavit krvácení, mohou být vnímány jako hrozba.
Specialisté CLS se tak mohou stát cílem útoku nejen ze strany ošetřovaného, ale i jeho „buddy parťáka“, který situaci vyhodnotí mylně. V dobré víře pomoci se zdravotník může během vteřiny ocitnout na zemi pod váhou vlastního kolegy.
 

Měkké techniky pro tvrdé situace
Pod vedením praporčíka Daniela Kotláře si zdravotníci a specialisté CLS ze 152. ženijního praporu vyzkoušeli modelové situace doslova na vlastní kůži. Tento výcvik ale není o tvrdých úderech nebo likvidačních technikách. Naopak. Respektuje zdravotní i psychický stav útočníka. Techniky nejsou zakončeny zraňujícími koncovkami. Dominují zde:
    • páky
    • fixační techniky
    • odzbrojovací postupy
    • kontrola protivníka z kleku
    • obrana na zemi
Právě boj v kleče je klíčový, je to nejčastější poloha zdravotníka při ošetřování zraněného. Výcvik proto vychází z reality, ne z tělocvičné teorie. Zatímco CLS z jednotek podpory boje kategorie B (například roty EOD) procházejí pravidelným výcvikem boje zblízka, zdravotníci z jednotek kategorie C takovou průpravu často nemají. Mnozí z nich se speciální tělesnou přípravou teprve seznamují. Proto byly zvoleny jednoduché, funkční a rychle osvojitelné techniky. Třídenní zaměstnání nebylo o budování „bojových mašin“.
Jak zdůraznil vrchní praporčík 152. ženijního praporu: „Není účelem tohoto zaměstnání učinit ze zdravoťáků bojovníky. Účelem je vštípit jim základní podvědomí sebeobrany a to postupně prohlubovat při modelových situacích.“
Nejde pouze o fyzické techniky. Výcvik přináší i psychologický rozměr:
    • schopnost číst neverbální signály
    • udržet si bezpečnou vzdálenost
    • správně komunikovat pod stresem
    • rychle vyhodnotit riziko
Protože nejúčinnější obrana je ta, kterou nakonec nemusíte použít. Zdravotník musí přežít, aby mohl zachraňovat. 
CLS je často první, kdo se sklání nad zraněným. První, kdo zastavuje krvácení. První, kdo dává šanci přežít. Ale pokud se sám stane obětí, řetězec pomoci se přeruší. Nový model výcviku ukazuje, že ochrana zdravotnického personálu není nadstandard – je to nutnost. Moderní bojiště není jen o palebné síle, ale i o schopnosti chránit ty, kteří chrání ostatní.